Když se řekne maďarská kuchyně, většině se vybaví guláš, perkelt nebo řízek. Jsou to ta jídla, ke kterým máme osobní vzpomínky a která známe už od dětství. Ale co kdybychom se podívali hlouběji do historie a objevili pokrmy, které kdysi byly běžnou součástí jídelníčku, a dnes vyvolávají spíše zděšení? Staré kuchařky skrývají tajemství mnohem odvážnější, než si myslíte.
Za vším stojí šetrnost a nedostatek výběru
V dřívějších dobách nebyl takový výběr surovin jako dnes. Co zvíře dalo, to se zpracovalo. Co vypěstovali na zahradě, to se promítlo do jídel. A právě tato šetrnost a nutnost využít vše, co bylo k dispozici, vedla ke vzniku pokrmů, které by dnes mnoho lidí s klidem přeskočilo, i když kdysi byly naprosto standardní.
Když aspik ovládl slavnostní stoly
Vaječný aspik se zeleninou je typem jídla, které dnes spíše potkáte na studených mísách nebo v retro restauracích jako ozdobu. Přitom kdysi to byl vážný sváteční pokrm, kde forma a vzhled hrály minimálně stejně důležitou roli jako chuť. Chuť masa, zeleniny a vajíček ztuhlé v rosolu.
Příprava vyžadovala trpělivost a preciznost. Výsledek se podával studený, často s čerstvým chlebem nebo okurkovým salátem. Dnes už jen ta představa může být pro mnohé překážkou, přitom dříve se to pyšnily pečlivé hospodyňky.
Proč by se vám to nemělo hnout
Zdá se vám to zvláštní? Ta největší dobrota se často skrývá v tom, co jsme dnes už zapomněli. Nejde jen o chuť, ale i o ten příběh, který se za každým jídlem skrývá.
Naše babičky a prababičky měly jiný přístup k jídlu. Vše se maximalizovalo a minimalizovaly se odpady. A výsledkem byly někdy i překvapivé kombinace. Nebojte se občas vybočit ze zajetých kolejí.
Není to jen o mase: Vnitřnosti v hlavní roli
Další skrytou kapitolou jsou pokrmy z vnitřností. Vzpomeňte si na "huspeninu" nebo "svižče". Kdysi to bylo ceněné jídlo – dobrý zdroj bílkovin a živin. Zpracovávaly se různé části zvířat, například vepřové nožičky, uši, případně játra a plíce.
Dnes se na vnitřnosti mnoho lidí dívá s odporem, přestože právě ty dokážou nabídnout jedinečnou a intenzivní chuť. **Není to jen nostalgie, je to i o chuti, která se liší od běžného svaloviny.**
Co jste možná nevěděli
- Vnitřnosti byly často považovány za delikatesu.
- Dnešní kuchyně se často soustředí na jednu specifickou část masa, zatímco dříve se využívalo celé zvíře.
- Správně upravené vnitřnosti mohou být nesmírně chutné a výživné.
Sladké překvapení: Kořeněná rosolovaná játra
Přiznejme si, že sladká a slaná symfonie v jednom jídle není pro každého. Ale co kdyby vám řekli, že se jedná o staromaďarský recept na dezert?
Jedním z takových kulinářských experimentů byly třeba kořeněná játra v rosolu. Představa sladkokyselého, kořeněného rosolu s kousky jater by dnes mnohé překvapila. Tento pokrm často kombinoval nasládlé ovoce s játry a specielním kořením.
Praktický tip, jak na to
Pokud vás to přeci jen trochu zaujalo, zkuste si představit podobné kombinace v moderním pojetí. Třeba v asijské kuchyni se často setkáte s kombinací sladkého a slaného, která funguje skvěle. Tajemství spočívá v rovnováze chutí.
Kyselé mlsání: Kyselé mléčné výrobky
Neníkdy to, co je pro jednu generaci pochoutka, pro druhou něco nesnesitelného. Stará maďarská kuchyně hojně využívala kyselé mléčné výrobky. Fermentace byla způsobem, jak uchovat potraviny a dodat jim zajímavou chuť.
Mnohé rodiny si dodnes vzpomínají na chuť kyselého mléka s chlebem, nebo na různé druhy tvarohových "koláčů", které dnes už najdete málokde. Některé starší recepty by pro nás mohly být dnes až příliš ostré, co se chuti týče.
Proč se tomu vyhnout? Nebo ne?
Kyselé mléčné výrobky jsou plné probiotik a jsou prospěšné pro naše zdraví. Možná jen naše chuťové pohárky nejsou na tu intenzivní chuť zvyklé. Někdy stačí jen malá úprava, aby se starý recept stal opět lahodným.
Co na to říkáte?
Jsou to jen vzpomínky na zapomenuté doby, nebo se v těchto pokrmech skrývá něco, co bychom měli v dnešní kuchyni objevit znovu? Zkoušeli jste někdy něco podobného? Podělte se o svůj názor v komentářích!
