Středověk si často představujeme jako drsné časy, kdy byli nemocní a trpící automaticky vyloučeni ze společnosti. Historické filmy a legendy nám malují obrazy plné utrpení, kde se s těmi, kdo onemocněli, zacházelo bez lítosti. Nové archeologické objevy však naznačují, že realita mohla být mnohem odlišnější a lidštější.
Zapomeňte na zavedené předsudky! Nepříjemná pravda o tom, jak se zacházelo s churavými ve středověku, vás možná překvapí. Víte, co tyto objevy znamenají pro náš pohled na historii?
Nové poznatky, které mění pohled
Nedávné archeologické práce na středověkých pohřebištích v Česku (a související výzkumy v Dánsku) přinesly výsledky, které zpochybňují dlouho zakořeněné stereotypy. Archeologové prozkoumali tisíce hrobů a došli k závěru, že nemocní lidé často nedostávali horší pohřeb než jejich zdraví současníci.
Mýty vs. realita
Dlouho jsme si mysleli, že lidé trpící nakažlivými chorobami, jako je lepra nebo tuberkulóza, byli ve středověku odsouváni na okraj společnosti a jejich pohřby byly skromnější. Skutečnost je ale složitější.
„Je to pro nás překvapivé, protože stále existuje mnoho stereotypů o tom, jak ve středověku běžně trpěli lidé vyhazováni za dveře,” říká archeoložka Jana Nováková, která se podílela na výzkumu.
Vědci zkoumali kosterní pozůstatky stovek jedinců z několika středověkých pohřebišť. Hledali stopy nemocí a následně analyzovali polohu jejich hrobů v rámci pohřebiště.
Tradičně platilo, že čím blíže k církvi nebo přímo do ní byl člověk pohřben, tím vyšší společenské postavení měl. Hrob na okraji pohřebiště signalizoval nižší status.
Analýza však ukázala něco jiného:
- Hroby lidí trpících leprou nebo tuberkulózou se nijak nelišily od hrobů zdravých jedinců.
- Ti, kteří zemřeli na tyto nemoci, byli pohřbíváni na stejně prestižních místech, často v blízkosti kostela.
Nemoc jako brána k péči, ne k vyhnanství?
Historické prameny často zmiňují tzv. „lazarety“ nebo „azylanty“, které sloužily jako jakási izolační zařízení. Některé písemné zdroje je líčí téměř jako vězení.
Nový výzkum však naznačuje, že izolace nemusela znamenat automaticky vyvržení. Je možné, že lidé s nakažlivými chorobami byli přesouváni do těchto zařízení spíše z důvodu péče a zajištění.
„Neměli bychom středověké lidi vidět jako bezcitné, kteří se o nemocné okamžitě přestali starat,” dodává archeoložka. „Pravděpodobně se snažili zajistit jim tu nejlepší možnou péči.”
Pohřbívání podle peněženky, ne podle zdravotního stavu
Výzkumníci se domnívají, že místo posledního odpočinku záviselo mnohem více na finanční situaci a společenském postavení než na zdravotním stavu. Bohatí lidé, jako například kněží nebo zakladatelé kostelů, byli častěji pohřbíváni v blízkosti církve.
Ve středověku byli všichni pohřbíváni hlavou k západu, aby při vzkříšení mohli čelit východu, směrem ke Kristu. Vikingští pohřební dary, zbraně nebo šperky, ztratily na významu, jelikož křesťanská víra hlásala rovnost před Bohem. Přesto existovaly jemné ukazatele statusu, jako například hroby postavené z cihel nebo specifické uspořádání kamenů.
Varovný stín moru
Černá smrt v polovině 14. století zdecimovala 30–40 % evropské populace. Během moru byli mrtví často pohřbíváni hromadně, což mohlo přispět k obrazu „krutého středověku”.
Archeologové však upozorňují, že šlo o mimořádnou situaci. V případě lepry a tuberkulózy nebyl zaznamenán podobný postup.
„Možná jsou naše obrazy o středověku zkreslené hrůzostrašnými příběhy o moru,” naznačuje další z badatelů.
Jak se zkoumaly kosti?
Analýza kosterních ostatků byla poměrně detailní. Vědci hledali specifické znaky, které naznačovaly přítomnost nemocí:
- U lepry:
- Zaoblení nosních dutin
- Zubní kostní eroze u řezáků
- Díry v patře
- Abnormální kostní výrůstky na chodidlech
- U tuberkulózy:
- Postižení kyčelního kloubu
- Změny na žebrech
- Děrkované obratle
Mezi hlavní autory výzkumu patřil americký sociální antropolog, několik dánských expertů a pracovníci z řady muzeí.
Co to všechno znamená?
Studie naznačuje, že středověk nebyl nutně tou nemilosrdnou dobou pro nemocné, jak si často představujeme. Nakažlivá nemoc automaticky neznamenala ztrátu společenského postavení, minimálně pokud jde o pohřební praxi.
Není čas přehodnotit, jak „temný” středověk ve skutečnosti byl?
Co si o tom myslíte vy? Změnily vás tyto objevy v pohledu na středověk?
